Voják a kůň

Druhá světová válka je považována především za válkou strojů. Přesto dva hlavní soupeři – Německo a Sovětský svaz - v hojné míře používali koně. Ať už z tradice, z nedostatku pohonných hmot či nedostatku jiných dopravních prostředků.
Kůň byl především staletími osvědčeným pomocníkem a dopravcem. Zejména dělostřelecké jednotky, „týlaři“ a zásobovači se s koňmi setkávali dnes a denně. Po počátečních válečných zkušenostech byla jízda do útoku nasazována jen zřídka. Přesto jízdní jednotky přetrvali do konce války a některé, například kozácká jízda v Rudé armádě, si získali proslulost. Ovšem to byla spíše výjimka. O použití, výhodách a nevýhodách či o nasazení koní ve válce, bylo jistě napsáno mnoho knih a proto nemá smysl se zde dopodrobna tímto, jistě zajímavým, tématem zaobírat.
Členové našeho klubu si chtěli vyzkoušet jízdu na koňském hřbetu v uniformě a to se jim podařilo před zahájením akce „Festung-Presburg“ a to díky ochotě místních chovatelů koní (ranč 4C v Podunajských Biskupicích – Bratislava) . Zatímco členové německé jednotky rychle studovali „návod na použití koně“ v Reibertovi, příslušníci ruské jednotky – protože nic takového nemají - spoléhali na svojí jednoduchou a pro koně jistě líbivou uniformu …

[ Zpět ]